Suchá větev v koruně umí vyděsit. Hned se nabízí myšlenka, že strom uvnitř hnije a je potřeba ho pokácet. Kdyby to opravdu bylo tak, znamenalo by to, že všechny stromy se suchou větví jsou na odpis. A to naštěstí nejsou.
Suk, o který se zarazí sekera
Stromy mají v rukávu důmyslný systém, kterak upevnit větev do kmene. Jednak aby to drželo fest a jednak aby tudy neproudily zástupy hladových dřevachtivých potvor.
Každý, kdo štípal dříví, si jistě vzpomene na to zadrnčení topůrka v dlaních, když sekera narazila na suk. Tomu se říká kužel větevního nasazení a je to opravdu betelná součástka.
Větev uschne, kmen zůstane
Na kuželu je zajímavé hlavně to, že vlákna větve a vlákna kmene nejsou propojená, ani na buněčné úrovni. Takže když větev uschne, rozloží se a upadne, za optimálních podmínek vyschne jenom ona větev, a ne kmen.
Zvenku to na první pohled může vypadat, že je v kmeni díra. Ta ale nepokračuje dál, než vedla vlákna větve.

Nemusíte to rozpoznávat sami. Rozdíl mezi obyčejnou suchou větví a oslabeným stromem zvenku často poznat nejde. Pošlete mi fotku koruny i kmene a napište, kde strom roste. Z fotky poznám víc, než by se zdálo, a řeknu vám, jestli je potřeba přijet. Ozvat se →
Houba jako otvírák na konzervy
Houby, které rozkládají mrtvé dřevo, se až na pár výjimek do živého dřeva nezakousnou. A strom je od určité fáze života dokonce potřebuje pustit do svého dřeva.
Po desítkách a stovkách let má strom půdu kolem sebe vyzobanou. Chybí v ní živiny a prvky, které potřebuje k životu, a hlavně jejich správný poměr. A hádejte, kde všechny ty živiny jsou? Správně – má je uložené ve svém vlastním dřevu. Jsou tam a čekají!
Strom sám se k nim ovšem nedostane. Dřevo ve stromu, i když je živé, plní hlavně stabilizační funkci a skoro žádné procesy v něm už neprobíhají. Veškerá výměna látek probíhá těsně pod kůrou.
Proto strom spolupracuje s houbou, která mu dřevo rozkládá zevnitř. V téhle podobě už si strom své vlastní zásoby živin zpracovat dokáže, jen k tomu potřebuje ten správný otvírák na konzervy.

Když houba spěchá
Za ideálních podmínek houba nerozkládá dřevo moc zhurta. Čím rychleji by hostitele zahubila, tím dřív by nebyla ani ona sama.
Někdy se ovšem stane, že se houba zakousne a rozkládá dřevo příliš rychle. To bývá často ve chvíli, kdy je strom už něčím oslabený: suchem, chorobou, škůdci nebo vandaly. Hniloba pak dřevo oslabí natolik, že se strom může rozpadnout.
Čím starší, tím cennější
Strom nejen že neznečišťuje ani nedrancuje své okolí, ale ještě mu svou přítomností prospívá. A čím je starší, tím je pro okolí cennější. Je úkrytem a zdrojem potravy pro malé i velké ptactvo, netopýry, žížaly a celé armády breberek. Kdyby ty breberky nebyly, my bychom tu zřejmě také nebyli. Nebo fakt těžko.
Padlé kmeny zadržují v krajině vodu, živé stromy ochlazují své okolí a vážou na sebe prach z ulic.
Proto by suchá větev neměla být rozsudkem pro celý strom. Když visí nad cestou, střechou nebo pískovištěm, stačí ji odříznout. Strom pak může v klidu stárnout dál. A čím déle mu to vydrží, tím lépe pro nás pro všechny.